Hvězdička

V kapse malá hvězdička mi cinká
Netuším vůbec odkud se tam vzala
Kousíček štěstí hvězdička malilinká
Snad mi ji někde cestou dobrá víla dala

Jenže mám pocit že už nejsou dobré víly
Všechny jsou v důchodu a nebo umřely
Bez nich je svět tak smutně šedobílý
A já si říkám: Už jsme... v loji příteli.

Však kdo mi dal tu hvězdu co si hraje
Se mnou jak ty sis kdysi hrávala?
Já odjížděl jsem do cizího kraje
A mezitím ty ses mi vdávala

K čemu jsou hvězdy jenom vzpomínky nám vrací
Vzpomínky které berou nám náš klid
A moje srdce v povzdálí tiše zvrací
A já ho prosím: Už nikdy nebušit!

Za vlastní prohry nespílejme hvězdám
Vždyť ony za to vůbec nemohou
Zkus zvednout hlavu a říct: Já to nevzdám!
A možná že ti dobré víly pomohou