11.08.2012
4
1043 (5)
0
U náhrobku anděl sedí
tmavě do dáli hledí
bílá křídla svá pravá
před světlem je schovává

V myšlenkách utopen
zármutkem zahanben
nemrtvými obklopen
na trůn zatracených dosazen

Svoje perutě zasouvá
pod sebe ukrývá
déšť slzavý připlouvá
dlouze bělobu omývá

Z bílé stane se černá
andělská tvář se v démoní změní
proměna to niterná
v prokletém znamení

Jest to trest osudný
za zradu nebes
nechal duši nevinnou
prabídně uhynout
 11.08.2012 21:41
příjemně ponurá, slyším při jejím čtení temnou symfonii.. dobrý pocit z téhle básně a její atmosféry..
 11.08.2012 19:22
 Devils_PIMP
Zokakuji se namet paradni - zpracovani kulha
 11.08.2012 14:12
Ano....veřejně se přiznávám ..i já , jako nevěřící, když mi umřel otec jsem byla na Boha hrozně naštvaná, mé otázky dokolečka Proč ? Proč ? Proč on...a proč takovýmhle způsobem ? Proč ? A svou zlobu jsem si nakonec vylila na dochtorech.., které nemám ráda...., co více ? Je to špatné..neptej se proč...musíme vzít skutečnost ...realitu, protože to tak prostě bylo, a tak to je ....nic s tím neuděláme, jenom si ublížíme....takže už si prosím neubližuj , chápu tě, ani nevíš , jak ! :))))) A držím všechny palce, abys byl už konečně šťasten :)
 11.08.2012 11:30
Jéé^^ Smutné ale mě se to tak strašně líbí x))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.