|
ticho
 07.08.2012 1 1019(7) 0 |
Písečný prach a lidské lživé oči
do ticha propijí se v naději
kolikrát se země otočí
když pohledy jen varují
před světlem v napsaných cestách
neznačené mapy
usedající prach
objevené útrapy
z vesmírného času
vteřina z hlasu
šeptá mladá tvář co tuší
z románu co psal čas
když z nás slova stanou z popela
když se jen vrátila..naděje
Co nedala nám spát.
do ticha propijí se v naději
kolikrát se země otočí
když pohledy jen varují
před světlem v napsaných cestách
neznačené mapy
usedající prach
objevené útrapy
z vesmírného času
vteřina z hlasu
šeptá mladá tvář co tuší
z románu co psal čas
když z nás slova stanou z popela
když se jen vrátila..naděje
Co nedala nám spát.
07.08.2012 - 22:54Pfů....líbí...až moc..máš tu prostě nahuštěné moc něčeho..co je báseň ..ať si kdo chce, cop chce říká..je to báseň a velice individualistická a pfů.....na mě moc těžké, ale už jen ten první rádek mě naprosto uchvátil a to ostatní...jak říkám nahuštěná krása :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mrtvolné ticho na Marsu.... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nestíhám
Předchozí dílo autora : Proč mně to nutí
