A co bude zítra – nevím

Nuž tak se vzmuž
a řekni to sám,
nebo tak nezní sázka?

Pro klučičí veršování
je dívka ve mně pořád k mání,

jenže já jsem taky cvok,
svatá poběhlice,
čarodějka, žena, matka

Promiň, věřím, že máš touhu,
ale nevěřím, že mi rozumíš,
když mě stěží nahlas oslovíš

Říkáš, že čtu v tobě
jako v knize,
ale je toho tolik,
čemu nerozumím

Třebars proč si tehdy,
když jsem byla free,
odešel raději s ní?

A teď je tak těžké pochopit,
že mě má na povel
rodina, můj muž, náš syn?
(přesně naopak, než je ten rým)

Až na nevím kterém místě je můj klín

Kdysi jsi odešel s ní,
teď já zůstavám

Tak to prostě dneska mám

A co bude zítra – nevím

udělej tah,
život je hra