Země se zachvěla,
jako bezmezná důvěra.
Je v ní cosi co se nosí.
Kdo jsi ?
Staletý dub ?
Nebo snad zámek zakletý ?
Ne. Jsem stejný jako ty.
Nosím míru, poutám řetězy.
Na věčné časy.
Jsem tvé svědomí.
Ale i ten co nic neumí.
Pilný, nedochvilný.
Uprostřed lesů,
z nebe ti snesu,
tu nejlepší nevěstu.
A nebudeš sám.
Spravovat chrám.
jako bezmezná důvěra.
Je v ní cosi co se nosí.
Kdo jsi ?
Staletý dub ?
Nebo snad zámek zakletý ?
Ne. Jsem stejný jako ty.
Nosím míru, poutám řetězy.
Na věčné časy.
Jsem tvé svědomí.
Ale i ten co nic neumí.
Pilný, nedochvilný.
Uprostřed lesů,
z nebe ti snesu,
tu nejlepší nevěstu.
A nebudeš sám.
Spravovat chrám.
Ze sbírky: ...přilepeno na umakartu
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.