|
V práci jsem se zaposlouchal do depresivního jednovárného hukotu strojů a pocítil jsem nutkavou potřebu vyjádřit se verši:
|
Není už slunce, ještě není tma
tikotem míjí chvíle úchvatná
Hlasem nočních ptáků zmírá den
za okny svíce, tichý requiem
Sepjate ruce, činíš pokání
Mefisto slyší tvoje volání
On tiše přichází, tvá přání zná
slova hříchu jsou tak lákavá
Za okny svíce pláčou stovky slz
a srdce sevřená jsou stínem hrůz
Je dnešní půlnoc, je tou poslední
vyšlehne plamen než se rozední
Vyšlehne plamen, strach ti vezme dech
neslyšný nářek v bílých chladných zdech
tikotem míjí chvíle úchvatná
Hlasem nočních ptáků zmírá den
za okny svíce, tichý requiem
Sepjate ruce, činíš pokání
Mefisto slyší tvoje volání
On tiše přichází, tvá přání zná
slova hříchu jsou tak lákavá
Za okny svíce pláčou stovky slz
a srdce sevřená jsou stínem hrůz
Je dnešní půlnoc, je tou poslední
vyšlehne plamen než se rozední
Vyšlehne plamen, strach ti vezme dech
neslyšný nářek v bílých chladných zdech