|
Takový malý výkřik, co mně napadl... Zítra možná napíšu pokračování
|
Prsty osudu po klávesách putují,
zdánlivě naslepo píseň hrají
v chrámu života, kde lid naříkajíc,
s potůčkem smutku naději máčejíc
pod závojem z pavučinek a lží
a černou páskou přes oči, běží
ke schodům vedoucím kamsi do nebesů
upletených z pramínků tužeb a snů...
19.01.2008 18:11
Nevím, jestli to dopíšu... Pár lidí mi říká, abych to dopsala a jiní zase, ať už to nechám. Bojím se ale, že to pokračování už by bylo jaksi jiné. Musela bych mít tu samou náladu, jako když jsem to psala.
Pokud ale přeci jen napíšu pokračování, určitě to vydám, ale zvlášť, aby to ostatní mohli porovnat.
Pokud ale přeci jen napíšu pokračování, určitě to vydám, ale zvlášť, aby to ostatní mohli porovnat.
16.01.2008 22:08
Hm...je to trochu spletité a rým jakýsi strnulý...ale chápu, co chtěl básník(řka) říci.
12.01.2008 01:44
Azure Sky
pěkný výkřik
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.