KONEC

Nemůžu uvěřit
že už je to všechno pryč
slzy rozpíjejí tahle slova
sakra, já si to chci dát znova

Když jsme tam šli s kornoutem
poprvé si sedli do lavice
vzpomínky zůstanou v srdci mým
nechci odejít, ale musím

všechno mi už chybí
po všem se mi stýská
a to to dlouho není
co doznělo naše poslední zvonění

tlačenice na chodbách
učení se o přestávku
dohadování s učitelkou
všechny ty krásný chvíle už jsou jen vzpomínkou

učitelé brečeli
když kytku jsme jim předávali
celých devět let
byla tahle škola můj svět

jsem toho plná
pryč se mi nechce
nesnáším, když něco končí
tak proč se se mnou všichni loučí?!

proč ty malé děti brečí
můžou si tam ještě všechno užít
ony mají ještě spoustu let
závidím jim, v září se vrátí zpět

a já půjdu na střední
budu muset zase všechno poznávat
strašně mě to mrzí, ale vím
že na základku se už nevrátím