|
o jednom zloději času a snů
|
Já neuměl zastavit,
položit hlavu do dlaní,
jen tak přemýšlet
nebo někde v tichu snít.
Zastavil mě život sám.
Já nepomyslel, nečekal...
Že malý tvor, kde se jen vzal?
Přiková mě k posteli a bude pán.
Teď mám tedy času dosti.
K sakru nemohu, to je k zlosti!
V noci někde, jen tak, na palouku
koukat na hvězdy přemýšlet do sytosti.
položit hlavu do dlaní,
jen tak přemýšlet
nebo někde v tichu snít.
Zastavil mě život sám.
Já nepomyslel, nečekal...
Že malý tvor, kde se jen vzal?
Přiková mě k posteli a bude pán.
Teď mám tedy času dosti.
K sakru nemohu, to je k zlosti!
V noci někde, jen tak, na palouku
koukat na hvězdy přemýšlet do sytosti.
taron: díky za komentář, už jsem si myslel, že kyž člověk onemocní, tak ho přestanou komentovat :). A pod ten stan určitě jeď. Ještě si dovolím vložit odkaz na jiné malé literární dílko z úplně jiného soudku.
Líbí...hm....pořád přemýšlím , že přespím s dětmi na zahradě pod širákem , tak a teď už to udělám....prostě taky díky tvé básni...přeměním to v čin ....:)))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O zloději času a snů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zapomeň
Předchozí dílo autora : Parlament
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
barunka=o) [18], bery.white [14], Woÿta [3]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

