 07.06.2012 3 1625(8) 0 |
Z šatu černé růže svlékám svůj poslední šat,
ramena protnu mastí z ledu z Arktidy a nechám se pochovat.
Poté jak ze dna hořké lávy protnu si oči úlekem,
marně se budu ve své snaze topit, pozdě se mi staneš přítelem.
U bubnu, který hraje nahlas tony ostře z kamene,
ten který mi radil celá léta a vyčesával plavé vlasy z temene.
Tam někde po dlouhé stezce dračí trati
marně mě budeš dál k sobě lákat slastnou písní o kráse,
cokoliv bych udělal jen, ale tohle nedá se.
V krajkové naružlé košilce stojí uprostřed haly lásky,
bledá, bledší postava z kříži kolem krku,
na chvíli se zastavil dech, na chvíli naděje klesla,
potom, jak zčistajasna polohlasem hlesla.
Slova si nevybíraje, divně se ke mně nese,
prosím tě prosím osude ,ať mě ještě nechá žíti,
ať ten pavouk v pavučné síti ,ať mě nechá ještě jíti.
A klidně ať mě nechá píti,
at me nechá píti ten pohár hořkosti z té lávy,
ale at mě neháže do jedné jámy.
Smrti smiluj se jedenkrát!
Ach prosím a dosud ještě čekám,
přežil jsem?
A nebo se v kádi čehosi smekám?
Stále a stále dokola?
Od začátku od znova?
07.06.2012 - 23:26
SMILOVANÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Něco se stalo
Předchozí dílo autora : Cízí věci
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
VITANA [4]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
