05.06.2012
3
1746 (10)
0
….Kus oblohy tažným ptákům,
nádhernou samotu tulákům
na hladinu dopadlou v tesknivé pokoře

….Sluneční paprsky slunečnicím,
nevděk pak zhrzeným milencům
listím se nořící v podzimním chladu

….Nevděk pak vděčným, vodu rybám,
měsíci hvězdy a vytí vlčí
ve stříbrném jasu úplňků prokletých

….Naději bloudícím hledajíc objetí,
odvahu snílků na cestě klikaté
s ozvěnou touhy prohraných bitev

….Světu pak nevíru ve víru protkanou lží,
zemi čistotu v čase kdy mi tu nebudem
ukrytí v prostoru mezi děním a koncem

….Sobě jen svobodu prostou vší minulosti,
vám všem nevinnost, tu prostotu zbavenou času
a zbytečně nevlídné zbytečnosti ukryté pod maskou nesmělosti

....to vše bych moc chtěl utopen v božské své bezmocnosti...
 14.06.2012 20:36
tak ta je úžasná :)
 06.06.2012 16:00
taron: :) děkuji za chválu,nevím estli lépěji a něžněji, asi spíše jsem už dlouho nic nenapsal,ale jak říká klasik....jsme tím čím jsme a v básních se nedá nic předstírat,vždy budou obrazem naší duše....
 06.06.2012 11:40
Jééé, ta je krásná..zdá se mi to nebo ne? Mám pocit , že píšeš čím dál něžněji a něžněji a krásněji..anebo já jsem nějaká na měkko :))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.