Zahrada lásky a snů

Odvážil jsem se,
do zahrad,
lásek a snů,
ale nikdy,
nikdy jsem nezvládl,
dojít k oknu Bezedné naděje.
Neodvážil jsem se,
vstoupit na ten,
světle černý trávník.

Vždy mě mezi,
snem a láskou,
zahnal zuřivý havran,
zpět za plot osudu,
skrz záhon,
planých řečí.

Takhle tam už nemůžu,
v oblečení potrhaném,
snůškou lží a krádeží.
Čekám na padací most!