Páteční listí...

Znovu roztáčím
svůj
/už tak dost zamotaný/
svět,

ve vydlážděné hlavě
zvoní první hrana

/póza nezahraná?/

s hrstkou
rudého světla,

v objetí přátel
/budou tu i zítra/
zapomínám
na nehorázné plápolání

včerejšků

/na těle milión pět dlaní./

Školní škamny
a strach
z pravdivosti lží

/pod pátečním listím
v parku,/

zamčít duši
do oblohy

/mezi hvězdami
se stratí./

Sliby,
který dala hlava
i pro tělo platí??

Kroky a zvonec,
podivný konec.

A jediný, co zní hlavou,
je to,

že i pusa při loučení
není občas k zahození...