Ve velitelským stanu

V modrým velitelským stanu
známý vojevůdce
jen s párem padlých bojovníků.

Tam ve vůni prachu, rudých tulipánů,
hněvivě až prudce,
prosí. Není pozdě, pane plukovníku?

Ticho těl a zvuk z procesu jejich tlení
levnou vodkou jste už dávno smyl,
snad válkou za těch pár blonďatých vlasů.

A se spoustou řádů na rameni
ty širý pláně zakrvil.
Čím? Touhou po pár tónech jejího hlasu?


____________________________________

V modrým velitelským stanu
jsem válčil za lásku
a umírám ze strachu.



A na louce na trochu tulipánů
usedá hejno bělásků.
Do kvítí. A taky do prachu...