Rozhovor se Smrtí

Vy černá ženo,

s očima temnýma jako sama realita.

Vy, která rozséváte života a mření zrno,

a všechno bytí je Vámi zase podetnuto.



S krutostí pravdy, ozářenou hvězdami,

a zrůdnou cestou strachu a naprosté nepředvídatelnosti.

Proč jste tak nemilosrdná těmi radostnými chvílemi,

které plánovitě ukončujete naprosto bez milosti.



A proč mi neodpovídáte? Máte strach,

že z katastrofických scénářů ve Vaší mysli,

zůstanou jen ty purpurovočerné zbytky snah?

Že stárnete a ochabuji Vaše smysly?

- - -

Zmlkni ty lidské hovado,

a přestaň na mě čumět,

jak zkokainovaná veverka na svoje libido,

a přijď až to budeš alespoň jako ona umět,

vždyť, kdo by přemohl Smrt?