|
jedna radostnější z loňské krásného podzimu
|
Radostně,
jak by poslední den života odtikával každou minutou,
DÝCHAT.
Houpat se s větrem,
šumět deštěm listí,
nechat hrát housle a netesknit.
Jen tak do prázdna,
do nebe,
do sebe
vstát stromu stín.
Ať jediným posluchačem zůstane jeřáb a jeho kmen
jak cop z vlasů spletený i s prameny vypadlými.
jak by poslední den života odtikával každou minutou,
DÝCHAT.
Houpat se s větrem,
šumět deštěm listí,
nechat hrát housle a netesknit.
Jen tak do prázdna,
do nebe,
do sebe
vstát stromu stín.
Ať jediným posluchačem zůstane jeřáb a jeho kmen
jak cop z vlasů spletený i s prameny vypadlými.
26.02.2013 23:20
Lössenie Eruzel: Jen pro vysvětlení - vyskočilo to na mě o anonymním pondělí ;-) Není zač.
26.02.2013 09:18
Leslie: Dlouho jsem tu nebyla, o to víc potěšil Tvůj komentář. Děkuji :)
04.02.2013 01:57
Myslím si, že autora/autorku neznám, ale báseň mě nadchla, je krásná, povznášející, lehká a voňavá :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.