................
přidáno 02.01.2008
hodnoceno 4
čteno 1487(11)
posláno 0
Jak zní čas
přesýpám minuty
ani v jedné nejsi ty
otočím hlavu
podám si - popelník
cože?
nekouřím?
ale jo
neznáš mě
jsem kouzelník...
.......
nedal sis čas
poznat můj svět
lépe je nevědět
odešel příliš brzo
ach ano
odpovědnost
ten plot kolem duše
marně hledáš vrátka
důvěra je vratká
už je ráno
....
ztrácím se
utíkáš kolem dokola
v zoufalé snaze najít směr
stávám se malinkou
na obzoru
i v myšlenkách
hluboký tón houslí
vykouzlí
tvé slzy
už je nevidím
jsem jenom stín
a tak brzy
bolí to...
přidáno 04.01.2008 - 17:57
To věčné míjení...ale člověk to má tak nějak zakódované od přírody, nechodit na čas...ten druhý musí o něco déle čekat...a to je k zbláznění...
Báseň je jemná a citlivá...velmi pěkná;)
přidáno 03.01.2008 - 07:59
melancholicky překrásné! Tvé Housle krásně znějí pro naději, jinak to ani neumějí:-)
přidáno 03.01.2008 - 07:48
Kouzelně popsaný pocit, a nádherné obraty.
přidáno 03.01.2008 - 07:17
...se zrakem upřeným někam ke vzdáleným vidinám křekračujeme často zlatou minci... zvedneme ji při zpáteční cestě, nebo ji mezitím už zvedl někdo jiný...?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hluboký zvuk houslí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : B Í L Á
Předchozí dílo autora : Procházka v mlze a mrazu

» narozeniny
Amatér [16], Ivka [16], Denča [14]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming