Ztratil jsem hlavu

Hlava

Hlava cizí na chodníku ležela,
smutně na mně hleděla,
její oči do mých se vpíjely,
myšlenky hlavou vířily...

Komu ta hlava asi patřila?
Co ta ústa tiše šeptala?
Poklekl jsem a naslouchal,
krutou pravdu co jsem znal:

"Víš, velká láska končí smutkem,
když hledíme jen na sebe.
Žít pro druhého je tím skutkem,
jiné cesty není pro tebe!

Jen ve dvou vejdi na tu cestu,
pevně ji za ruku drž!
Sic neunikneš prastarému trestu,
a poznáš samoty bezednou strž."

... už vím ...

To má hlava tady leží na zemi,
to já hlavu ztratil,
to já zase miluji,
to já,
já,
já věřím, že nejdu sám.