Je to klišé. Ale dnes mám na něj náladu...
![]() ![]() ![]() ![]() |
V temnotě pátrám
po jemnocitu labutí.
Prý jej ukrývají v stínu
svých zvadlých perutí,
kterými příjmají bolesti dní.
V melancholickém tichu
předávají svou něhu,
svou nesvětskou pýchu,
nestoudným lidem.
Těm, co se v mezihvězdném prachu
oddávají svým touhám.
Těm, co se snad ze strachu
budou milovat jen chvíli,
jen jedno zmírání luny.
po jemnocitu labutí.
Prý jej ukrývají v stínu
svých zvadlých perutí,
kterými příjmají bolesti dní.
V melancholickém tichu
předávají svou něhu,
svou nesvětskou pýchu,
nestoudným lidem.
Těm, co se v mezihvězdném prachu
oddávají svým touhám.
Těm, co se snad ze strachu
budou milovat jen chvíli,
jen jedno zmírání luny.

Musím se přidat k DDD - potrpím si na závěry, z nichž mám husinu - už jen pro ten konec je to nádherné dílko.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jemnocit labutí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Svítání počká
Předchozí dílo autora : Bojkoty