![]() ![]() ![]() ![]() |
Chci vejít do tvých snů.
Ale jen tak půvabně,
jak to dokáže jen kočka.
A svítání počká,
než slíbám z tvých úst
plných fantazie
poslední zbytky němého chtíče.
Až já, nezkrotné lvíče,
ti drápy protnu kůži
v omamném vrcholu touhy.
Až tepoty srdcí v canonu,
budou hrát démonu
osamělých duší poslední legato
nahých hříšných těl.
Ale jen tak půvabně,
jak to dokáže jen kočka.
A svítání počká,
než slíbám z tvých úst
plných fantazie
poslední zbytky němého chtíče.
Až já, nezkrotné lvíče,
ti drápy protnu kůži
v omamném vrcholu touhy.
Až tepoty srdcí v canonu,
budou hrát démonu
osamělých duší poslední legato
nahých hříšných těl.

Yana: taron: Lössenie Eruzel: DDD: Děkuji všem za chválu i připomínky :-)
Lössenie: Taky nemám zrovna v lásce opakování slov, tohle mi nějak uniklo. Ani nevím jak. Snad to bude tím, že jsem ji psala v polospánku :-)
DDD: Víš, že mě to ani nenapadlo? :-D
Lössenie: Taky nemám zrovna v lásce opakování slov, tohle mi nějak uniklo. Ani nevím jak. Snad to bude tím, že jsem ji psala v polospánku :-)
DDD: Víš, že mě to ani nenapadlo? :-D

...teď mě ještě napadá, že bych možná napsal normálně v "kánonu". Canon ve mně trochu evokuje kopírky, foťáky a tak :-)

Krásná, možná bych se obešla bez těch dvou "jen" v první sloce. Dýchla na mě láskou a vášní...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Svítání počká : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dnění
Předchozí dílo autora : Jemnocit labutí
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Audrey Diamond» narozeniny
Zdendulinka [12], Pjpajkis [12], Rigor Mortis [10], MACHAJDA [10], mannaz [8], Loreley [8], misháá [7], Daisy Moore [6], gajda [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)