Můj starý zápisek z deníčku. O příteli, který se tehdy jen stěhoval. Dnes při tragické nehodě odešel navždy. Snad jsem to dobře zařadil do kategorie.
06.04.2012 14 1832(31) 0 |
Sorry, ten viděl vždycky celý svět negativně. Protestoval odjakživa proti úplně všemu od zkorumpované vlády v našem státě po plastové příbory v našem obědě. Ani nevím, jak že se potkal s přezdívkou „Sorry“, mně už tak byl představen. Musím se ho na to ale rozhodně někdy optat. Já jsem ho totiž neslyšel se omluvit snad nikdy ani v češtině, natož pak v jiných jazycích.
Sorry se prostě neomlouval, vždy byl neohleduplný, sobecký, panovačný a z nějakého důvodu odvěký, nezpochybnitelný vůdce naší party. Já jsem s ním ale vždycky vycházel dobře. Měl ke mně totiž podivný respekt, považoval mě za filozofického génia a vše, co jsem řekl, bral velice vážně a našel v mých slovech skrytou hloubku, která tam většinou vůbec nebyla.
Například když jsem se jednou odmítl zapojit do úklidu bytu slovy: „Jsem příliš zaneprázdněn hleděním do nebe“, napsal si Sorry tuto větu ozdobným písmem na nástěnku v pokoji, který sdílel s Vanishem, a dnem i nocí mě přemlouval, abych o tom napsal nějakou tu svoji poezii. A když jsem ho odmítal, tak se mnou nemluvil a okatě mě ignoroval. Nakonec se po hodinách meditace před nástěnkou rozhodl napsat o tom alespoň esej, že prý poezie on není hoden. A i když jsme se postupně usmířili, čas od času jsem ho přistihl, jak zírá na nástěnku s pohledem srdcervoucně smutným a mumlá si cosi o zabitém potenciálu.
Často za mnou taky chodil pro radu z různých oblastí a já jsem využil svůj dar- dlouho mluvit a vlastně nic pořádného neříct. Sorrymu to ale vždy stačilo a k večeru neopomněl ukázat na mě prstem a zvolat: „Joo Kuba, to je opravdový kamarád, na světě není nic, co by nevyřešil.“. A já jsem tam seděl ve svém oblíbeném křesle a tvářil se skromně.
Dnes zbyl ale po nástěnce jen nenápadný háček a po Sorrym skvrna na zdi v kuchyni, kam mrskl pánví s vroucím olejem, když si o ni spálil ruku. Chtěl se tehdy vytáhnout před svojí dívkou, snad Leona se jmenovala, a dokázat jí, že je, jak sám často říkával, „komplexní muž“. A: „Ne, to neznamená, že mám komplexy!“ ječel potom na Sašu a tvářil se ublíženě.
A vůbec. Se Sašou moc dobře nevycházel. Říkal mi: „Ty jsi chytrý a to je dobré. Ale ona je vychytralá a to je špatné.“ A když už na ni nic neměl, vytáhl znova, že „Alexandra“ se přece logicky nemůže zkracovat na „Saša“, ale že pro ni jsou podobné nesmysly typické.
Možná z části proto, že mi tu chybí, jsem postupně převzal jeho úlohu „Negativního muže“ a často všechno zbytečně kritizuju, protože nevím kdy přestat. Jak to uměl právě Sorry.
A když už jsem si opravdu zoufale potřeboval s někým postěžovat, zavolal jsem mu do Vlašimi, a když mi pak volal zpátky (měl mě totiž vybraného na volání zdarma, což mě dojalo), tak jsme prokecali celou noc jak odloučení milenci a ještě týdny potom jsem měl dobrou náladu, jak mi pomohlo, že jsem mu zase pár věcí poradil/neporadil a on mě za to ocenil. A taky jak jsme si spolu krásně postěžovali, že na nikom nezůstala nit suchá.
Už je to pár měsíců. Už jsme se nijak nekontaktovali a asi je to správně, stejně bychom se brzy neměli o čem bavit. Vždyť i teď jsem si na něj vzpomněl jen proto, že se Pavel pohádal se Sašou a vyčetl jí, že si nelogicky zkracuje jméno, protože už žádný jiný argument neměl.
Sorry se prostě neomlouval, vždy byl neohleduplný, sobecký, panovačný a z nějakého důvodu odvěký, nezpochybnitelný vůdce naší party. Já jsem s ním ale vždycky vycházel dobře. Měl ke mně totiž podivný respekt, považoval mě za filozofického génia a vše, co jsem řekl, bral velice vážně a našel v mých slovech skrytou hloubku, která tam většinou vůbec nebyla.
Například když jsem se jednou odmítl zapojit do úklidu bytu slovy: „Jsem příliš zaneprázdněn hleděním do nebe“, napsal si Sorry tuto větu ozdobným písmem na nástěnku v pokoji, který sdílel s Vanishem, a dnem i nocí mě přemlouval, abych o tom napsal nějakou tu svoji poezii. A když jsem ho odmítal, tak se mnou nemluvil a okatě mě ignoroval. Nakonec se po hodinách meditace před nástěnkou rozhodl napsat o tom alespoň esej, že prý poezie on není hoden. A i když jsme se postupně usmířili, čas od času jsem ho přistihl, jak zírá na nástěnku s pohledem srdcervoucně smutným a mumlá si cosi o zabitém potenciálu.
Často za mnou taky chodil pro radu z různých oblastí a já jsem využil svůj dar- dlouho mluvit a vlastně nic pořádného neříct. Sorrymu to ale vždy stačilo a k večeru neopomněl ukázat na mě prstem a zvolat: „Joo Kuba, to je opravdový kamarád, na světě není nic, co by nevyřešil.“. A já jsem tam seděl ve svém oblíbeném křesle a tvářil se skromně.
Dnes zbyl ale po nástěnce jen nenápadný háček a po Sorrym skvrna na zdi v kuchyni, kam mrskl pánví s vroucím olejem, když si o ni spálil ruku. Chtěl se tehdy vytáhnout před svojí dívkou, snad Leona se jmenovala, a dokázat jí, že je, jak sám často říkával, „komplexní muž“. A: „Ne, to neznamená, že mám komplexy!“ ječel potom na Sašu a tvářil se ublíženě.
A vůbec. Se Sašou moc dobře nevycházel. Říkal mi: „Ty jsi chytrý a to je dobré. Ale ona je vychytralá a to je špatné.“ A když už na ni nic neměl, vytáhl znova, že „Alexandra“ se přece logicky nemůže zkracovat na „Saša“, ale že pro ni jsou podobné nesmysly typické.
Možná z části proto, že mi tu chybí, jsem postupně převzal jeho úlohu „Negativního muže“ a často všechno zbytečně kritizuju, protože nevím kdy přestat. Jak to uměl právě Sorry.
A když už jsem si opravdu zoufale potřeboval s někým postěžovat, zavolal jsem mu do Vlašimi, a když mi pak volal zpátky (měl mě totiž vybraného na volání zdarma, což mě dojalo), tak jsme prokecali celou noc jak odloučení milenci a ještě týdny potom jsem měl dobrou náladu, jak mi pomohlo, že jsem mu zase pár věcí poradil/neporadil a on mě za to ocenil. A taky jak jsme si spolu krásně postěžovali, že na nikom nezůstala nit suchá.
Už je to pár měsíců. Už jsme se nijak nekontaktovali a asi je to správně, stejně bychom se brzy neměli o čem bavit. Vždyť i teď jsem si na něj vzpomněl jen proto, že se Pavel pohádal se Sašou a vyčetl jí, že si nelogicky zkracuje jméno, protože už žádný jiný argument neměl.
08.04.2012 - 17:18
Rozumím. A samozřejmě, že je to fejetonu hodně blízké. A možná to i je. Jen je možná trochu absurdnější, než bývá zvykem.
08.04.2012 - 14:55
Vir: tak je to z deníku, takže jsem to psal, abych tomu rozuměl já, takže se ani nedivím, že ti to tak přijde... ale připadalo mi, že tam není nic výrazně nepochopitelného, jen je to prostě chaotické pro ty, co ty lidi neznají
08.04.2012 - 14:53
cen: no záměr tam není žádný, psal jsem to kdysi do svého deníku, aniž bych přemýšlel o zveřejnění, takže asi úplně normální pakárna :-D
08.04.2012 - 13:37
Sorry, ale ten Sorry byl teda trochu podivín, to beru. Skoro to vypadá, jako kdyby to byl tak trochu hajzlík. A zároveň vůdce tý party, která dodnes asi neví, proč ho jako šéfa brala. Nějak mi tam chybí někdo normální. Někdo, komu bych mohl něco věřit. Asi je to na mně trochu pakárna. Což možná byl záměr.
07.04.2012 - 01:04
Je škoda, že si to nepřečetlo víc lidí. I když je to hodně osobní, má to co říct i člověku, který nezná souvislosti. Je mi líto, že někdo přišel o tak "blízkého" člověka. Víc se k tomu nedokážu vyjádřit.
06.04.2012 - 10:39
Nevim jestli fejeton to je fuk. Byl to přítel a už není, hezký zápisek z deníčku. Přítel je ten kdo o tobě ví všechno a má tě pořád stejně rád.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sorry : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Šetřím
Předchozí dílo autora : Zbyteční
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Prue-Halliwell [17], Aliwien [17], tami [14], morava [14], Padvephyr [12], Špunt [11], Modrý Vrabec [7]» řekli o sobě
Dívka v modrém řekla o milancholik :je v mém srdci ať už s ním, či bdím... pořád nevím, kde se stala ta úplně největší a nejposlednější chyba.. Ale asi o tom život je.. ach ty texty ach ty melodie... při tech vážně srdce prudce bije...