Bylo brzy k odchodu

Sama jsem si vzala,
vášeň a chuť, tak všechno,
co jsem svým básním dala.

Časy se mění – učí nás minulost
a ve strachu z prohry,
drží nás zoufalost.

Jsme všichni pár dní vpřed
a v zapomění hlučné ticho,
jiný svět.

Dnes hladí mě po tváři,
a na rtech, paprsky z nebes,
úsměv mi vytváří.

Přesto něco mi chybí,
slunce nestačí a slyšet ptactvo pět,
tak se ptám drazí, milí..

„Ač vím, že za chyby mám platit,
s dírou v srdci,
mohu se k vám vrátit?“