Inspirace bolesti

Síla bolesti
nutí mě k neřesti.

- Piš! Piš cokoliv! -

Nevnímám,
jen píši
sama v své řiši,
nutíš mě plakat
inkoustem na papír.

- Ty! Bolest! -

Jedno za druhým,
písmeno
na papír,
píši a píši,
tebe to tiší.

- A tišit stačí. Neničit! -

Neb, že bys nebyla,
jak bych
tvořila,
jak slova
bych lovila.

- A kde? -

Když píšeš za mě,
pocity
ze mě,
rukou mou,
když nevnímám.

- To všechno ty! Bolest! -

Ty za mě tvoríš,
když v srdci
hoříš
a měníš se
v inspiraci!