Všední den

Každý všední den,
čekám jestli mi nenapíšeš,
pár blbých vět,
rozkvetla bych jako květ.
Bylo to však zbytečné,
tak začala jsem zoufat,
už dávno jsem přestala doufat.
Nenapsala bych Ti ani řádek,
nato já nemám žaludek.
Jednu vlastnost chtěla bych míti,
trocha sebevědomí, tak tomu nazývají.

Každý všední den,
pláču večer do polštáře,
slzy padají nepřetržitě.
Vyplakala jsem celou studánku,
tys nenapsal blbou řádku.
Polštářek uschnul od slzičky,
bum, tys napsal dvě větičky.

Kdybys tušil jak o to stojím......
Myslím že ty víš,
ani ta dálka co mě dělí od Tebe,
neukončí mé trápení,
tak tady ležím,
vzpomínám na Tebe,co bylo,
i když (pro Tebe) nic nebylo......

Neodsuzuj mě zato co k Tobě cítím,
sama se divím, i přes tu dálká na Tebe myslím.
To ty jsi má první láska,
ted' už to konečně víš,
tak proč když se vidíme,
mě někdy políbíš?