věnováno neznámému hrdinovi z I. světové (čas maže ideály a zůstávají jen oběti, které za nic nemohly)
přidáno 20.02.2012
hodnoceno 3
čteno 1063(5)
posláno 0
„Veterán“

Bez aureoly pěšky, jen co noha nohu mine,
kráčí unavený hrdina.
Euforie v tvářích, dav co mává kolem prašných cest.
V duši rána nezhojená
a zaťata pěst.

Prázdno v duši, pohled slepý, odkuds´ famfár skřehoty.
Kteřís ordén na klopu mu připli, proč, to rád by pochopil.
Čís lepící se potem dlaně, čís prázdných slov tu nadutost.
Nesmažou! .... když bodákem se nořil
nesmažou! … tu prosbu v očích, chroptící zoufalost

Vrátit se, jak přání prosté,
vždyť nechtěl tolik přec, jen přežít a jít domů
a ženě písmena psal každý den,
Kdo konci fanfár v černém vládne, komu,
kdo vítězem, kdo poražen?

„Čas nevrátím“, náš hrdina si tiše šeptá
Skřek havranů nad vyhřezlými střevy, jak umlčet tu agónii provinění,
jak přestat o duši se bát!
Na pušce bodák ještě cizí krví potřísněný,
on tuhle partii přec nechtěl nikdy hrát.
přidáno 22.02.2012 - 07:31
Děkuju za shovívavost:-)
přidáno 20.02.2012 - 22:52
Nádherná...nechtěl zabíjet a musel, aby sám přežil....:)
Vůbec mi nepřipadá roztahaná...naopak ještě by snesla i torchu víc...
přidáno 20.02.2012 - 11:11
Takove roztahane - jinak dobre

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
VETERÁN : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vyznání mládence
Předchozí dílo autora : ČAJOVNA

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming