lehký odkaz na píseň pana Mansona. Heart Shaped Glasses.
přidáno 06.02.2012
hodnoceno 2
čteno 668(9)
posláno 0
Dvě postavy, sotva viditelné v ponurém šeru, které na ně působí uklidňujícně. Mrtvý, zemřelý lunapark.
Sedí na kolotoči a drží se v objetí, hlavy vzájemně položené na ramenech a oči dokořán zavřené. Nikdo jiný nechápe. Nikdo jiný tady není. A i kdyby byl, byl by nechápal.
Ticho. Žádný pohyb, žádný zvuk. Jeden z nich ho přeruší. Za normálních okolností příjemný hlas, doprovázený zvonivým smíchem. Teď zastřený maskou okolní atmosféry a nejniternějších myšlenek. Proč to tak je? Kdo ví..

"Don't break.. don't break my heart. Please.." nese se nepropustitelným tichem. Možná dívčí hlas. Ale to je vedlejší. Teď a tady, není to podstatné. Odpověď v podobě dalšího ticha. Mlčení. Zahryzává se hluboko do nitra a nechává jizvy, otisky zubů v podobě mnoha malých obav, tvořící osobní osobitou propast. Jako díry v silonkách..
"And don't break," pokračuje, po zdánlivě nekonečné chvilce čekání, již ustaranějším, zastřenějším a přitom nejveselejším tónem, "don't break my heart-shaped glasses," a po těch slovech - pár okamžiků klidu. Ničím nerušeného.
Ale potom.. šelest látky, skoro neslyšitelný, když se druhá, oslovená postava odtáhla, vymanila z objetí. Oči dokořán otevřené. Čtyři. Dva páry. Dvě duše. Tři barvy.
Čelo opřené o čelo. Dlaň, chladná jak čerstvě napadlý sníh a téměř totožné barvy, lehce se dotýkajíc hořící tváře. A chvění.
Chvění ušních lalůčků. Všech těch, skrytých mezi chuchvalci cukrové vaty. Všechny barvy, všechny chutě.

"Kiss me," tak zní odpověď. A první obrys těla pomalu poslechne. Polibek? Setkání rtů. Jedny chladné jak kamená zídka na které sedí Bílá Holubice s Černým Havranem, druhé horké a sladké jako medový čaj. Neutuchající vůně kopretin se pronáší tím okamžikem..
Nikdy se nezapomene - i kdybychom chtěli. Nepůjde to. Zastřené hlasy, zastřené všechno. Kromě těch dvou duší, které jsou si vzájemně stále otevřeny.
"It'll heal, but - it won't forget.."
přidáno 15.02.2012 - 13:36
Opět tak mrazivý, jako to počasí venku. Možná že ta inspirace Mansonem, ale povídka tvoje. Brrr, jak ty dovedeš sakra dobře psát. MM spojuje dobro a zlo nejen ve jménu, tvé texty mi připadají vždy pochmurné, ale někde v jádru to nevidim až tak bolestivé. Vnímam tam cosi, no nevim, asi mladost, no piš, já na to přijdu.
přidáno 06.02.2012 - 23:05
Hm hm ty máš talent to jiste ale také hodne bolesti - nu kdyby něco ďábel je tu pro všechny - můžeš kdykoli napsat ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Noční štreka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Myšlenky milující Z.et
Předchozí dílo autora : Beznaděj Šílenců šeptajících křikem

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
malázlobilka [12], Wizard [11], terezK [11], Markett [10], jan.novaque [7], betty [7], Inugirl [7], terinak [6]
» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o Meluzina :
Moc jí v poslední době vděčím za novou vervu, se kterou píši své básně :) Moc si cením jejích komentářů a názorů, se kterými většinou i souhlasím :) A ani její díla jí nemohu vytýkat- protože ta také stojí za velké uznání :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku