|
Protože zima... proto podzim
|
Jako by nevěděl kde začíná a končí,
Vítr ho přesto žene vpřed.
Není však kam, noc se s ohněm sloučí,
do tmy teď vstřikuje svůj jed.
Žene ho dál a dál, kde nic není,
nebude sám, to podzim ho změní.
Znáte to snad, zlý pocit, který svírá,
uprostřed tma, hluboká, pustá díra.
Kdo propluje skrz, poznamenán není,
koho vítr vtáhne, děsivě se zmnění.
Hvězdy kdyby zhasly, na vše padl stín,
kolena se třásly, měsíc přikryl dým.
Nerozpoznán Bohem, vlastní rodinou,
na podzim když větry vanou, zahynou.
Vítr ho přesto žene vpřed.
Není však kam, noc se s ohněm sloučí,
do tmy teď vstřikuje svůj jed.
Žene ho dál a dál, kde nic není,
nebude sám, to podzim ho změní.
Znáte to snad, zlý pocit, který svírá,
uprostřed tma, hluboká, pustá díra.
Kdo propluje skrz, poznamenán není,
koho vítr vtáhne, děsivě se zmnění.
Hvězdy kdyby zhasly, na vše padl stín,
kolena se třásly, měsíc přikryl dým.
Nerozpoznán Bohem, vlastní rodinou,
na podzim když větry vanou, zahynou.
04.02.2012 18:59
D_P
Jo chápu - já taky píšu svou temnotu - moc pěkná
04.02.2012 16:53
Yana: myslím, že píšu smutně, abych byla veselá. Mrzí mě, že jsem tě zarmoutila...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.