Když se díváte do očí slepému stromu..

Život je složitý. Až moc. Až příliš.
Proto neřeším svou minulost.
Ani budoucnost.
A už vůbec ne přítomnost.
Neřeším nic, nechci.
Popíjím čas z borůvkového hrníčku.
A snažím se přežít vlnu cukru tím, že se plavím na banánu.
Přitom stojím na pláži a dívám se dolů z hor.
Co vám tím chci říct?
Že v moři z ostružin plují sušenkovití delfíni.

Nůžky na nehty poslouží jako lžička,
kterou si budu nabírat jogurt z dalmatínské srsti.
Asi mám hlad, tak si pustím kopec na hlavu.
Ale tobě, tobě udělám něco mnohem horšího.
Pustím na tebe slepici nakaženou jedlovým listem.

Víš, asi jsem blázen.
Když jdu po ulici a říkám sama pro sebe "žlutý auto",
a lidé se ohlížejí po té dámě s červenými vlasy,
a životokazičem mezi oschlými rty.
A minutové rozhovory s lidmi, kteří vlastně ani neexistují.
Jsem šílená, když si prozpěvuji o krvavé stránce v Černém Deníku?
Jak mám přimět Slunce, aby se mi otevřelo?
Měsíc nemá právo přesvědšit někoho o tolik většího ke spolupráci.
A navíc, tohle musí být oboustranné.
Jinak to jde do zeleného Pekla, které je plné mandarinek.

A to je asi tak všechno, co vám po svém poštovním čápovi chci vzkázat.
Protože Paranoidní.. ta má vždycky pravdu.
Je to něco jako Bible blázna, jménem Ziky.
Protože to ona je ta jediná, která zná své jméno.