Sobec

Včera jsme seděly naproti sobě. A ty si mi zase lhala. Postrádám důvod, proč to děláš.
Pak ses mi ale podívala do očí a jistotou mi řekla, že chceš, spáchat sebevraždu. Člověku v tu chvíli začnou hlavou lítat učebnicový poučky. Pokud někdo tohle řekne, tak byste ho měl prý podpořit, protože to pak neudělá. Říct:"Jasně, tak skoč. Podřež si žíly, ať vykrvácíš. Spolykej všechny ty pilulky, ale dej bacha abys je nevyzvracela." Jenomže to nahlas nikdy nemůžete říct, protože se o toho člověka bojíte. Nic na to vlastně říct nejde. Zahleděla jsme se do stolu a ty si mluvila dál. Řekla si, že nemáš pro co a koho žít. V tu chvíli však člověku začne hlavou běhat úplně něco jiného. Zachováme se jako sobci. Přemýšlím nad tím, jaktože jí nestačím. To fakt ze sebe teďka nedokáže vydat, že alespoň se mnou je jí dobře? Ano, totální sobec.
Téma jsme nakonec odvrátily jinam a já věděla, že se o to v následujících hodinách rozhodně nepokusíš.
Nedokážu si představit, co bych dělala, kdybys mě opustila. Vidíš? Zase myslím jenom na sebe. Totální sobec.