Naděje

Jednou přijde čas,
a ty víš, že přijde,
tak má to každý z nás,
kdy slunce zas vyjde.

Máš oči plné slz,
zlomené srdce bolí,
musíš vyhrát tenhle boj,
ať stojí to, co stojí.

Noc vždycky musí nastat,
to je zákon přírody,
někdy má láska dlouhé nohy,
neběhej s ní závody.

Cítíš její parfém,
vidíš její oči,
ale v srdci bolest,
hlava se ti točí.

"Proč" zní ti hlavou,
jenom na ni myslíš,
ráno nemoudřejší večera,
nepomůže když se vyspíš.

Odešla, je pryč a nikdy už se nevrátí,
ale nevěš hlavu,
zítra potkáš jinou,
na nádraží v davu.

Ona není jediná,
ta dokonalá a krásná,
pro tebe kvete jiný květ,
s ním roztočí se znova svět.

Pryč už s těma splýnama,
začni už se smát,
do ruky vem si kytaru,
potichu začni hrát.

Hlasitěj a hlasitěj,
udeř do strun prudce,
hlasu uzdu nedávaj,
nech křičet svoje srdce.

Pro ni a pro všechny holky,
vždyť je jich svět plný,
nad horama svítí červánky,
zase les už šumí.