Mám mu odpustit ?

Slunce jasné stínem zakryto,
mé srdce studem pokryto.
Myšlenka na něj zahřívá mě,
však v mém oku slza je.

Mé rty blednou žalem,
má na mě osud spaden,
srdce mi puklo,
už nemám strach,
v mé hlavě z něj zbude prach.

Odpouštět je lidské,
však on ze mě udělal stvůru,
musím jít vzhůru
a neptát se, co bude dál?

Ze mě je jen hrstka smutku,
po ránu piju slzy a doufám,
že se vrátí brzy.

Pak rozlítnou se dveře,
klika spadne na zem
a ten muž vykřikne:
,,Jsem do tebe blázen, vem mě zpět"

Však ty musíš znát,
to co se nedá, ach má tvář šedá a bledá,
mé srdce lásku hledá,
ale tys ho zklamal.

V měsíčním svitu viděla jsem,
jak jsi se mnou protančil mým snem,
ale teď je to vážně jen sen.
Nevěřil jsi mi,
že má láska je tvrdá,
pak jsi utekl a já mám být na tě hrdá ?