18.12.11

Člověk se nemůže
jen tak utopit v potoku
jen tak vdechovat doušky slané vody
se slzných kanálků mlčícího davu
tentokráte už bez šusťákových bund

Kolena nás bolí
a tak s touhou spočinout na ně padáme
a z nitra se nám dere němý vřesk se svým vlastním jménem
Jaktože, že ještě nikdo neřekl amen?

My
navyklí na instrukce a rady dnes čekáme
/byť víme že marně/
A po ostatních koutky očí tajně pomrkáváme
/jak mlčí a tváří se chladně/

A tak prosím tě
Raději si buď ironická a s nadhledem
nežli děvka bez pokory

Každý dluží ostatním jednou padnout na kolena
a sklopit hlavu
a třeba
a nazávěr
upřímně poděkovat
za svoji svobodu.