|
Dlouhá a vykřičená.
 20.12.2011 3 1609(10) 0 |
Bože můj!
Zahradu křižují iracionální blesky
proč jste mne nevarovali
že mi lidé nebudou věřit
v noci je světlo jako ve dne
a ve dne je tma jako v noci
nesnažím se být romantik
jen se tu snažím usnout ve světle
a tmě momentální bouřky
právě mi došlo že za sedmnáct let nezestárnu
to o co se tu pokouším příjde až k ránu
psi vyjí a lížou si ránu
ovce se scházejí do svých chrámů
já směju se jim vysmívám nemám veliké pokory
hrob patří mi
se stářím zápolím
nezískám veliké a drahé zkušenosti
bože můj
jak rád bych učinil tomuto sporu zadosti!
Chtěl bych tak navždycky vyhnout se póze
vždyť trocha poezie nikoho nezabije
jak řekl Hrabě
bez titulu dá se žít
není nutno můzu políbit
a svým stylem života se jak už jsem řekl znelíbit
zkušeným staříkům
suďte mne přede všemi já pověsím se sám
v míhotavém světle mého pokoje
se zrcadlí kouř a šok
přávě jsem málem vypadl z okna
né nebudu si víc vážit žití
raději se odevzdám a budu holdovat pití
mlátit do stroje
spálit švadlenám šití bez mysli frázovat
psát co mne napadne
dětinsky rýmovat
verše nápadné
sprostotu prostotu nevinnost nicotu zatratit upřímnost
a pohřbít samotu
miluji nevídám sám sebe maluji jako ten nejstupidnější verš
tisíců opakovaných překlepů v jednom slově
budu tak navěky ležet v mém hrobě
budu se tak navěky v mých básních radovat
trápit se na oko pro styl a pro slova
já nejsem plagiát
doprdele pochopte to
nesnažím se napsat
k bluesu libreto
nejsem šašek ale mám rád srandu ze sebe
samotnej špiritus vynese mne do nebe
nesnesu kritiku nebo ji vyžaduji
pohansky za všechny
bližní své oroduji.
Zahradu křižují iracionální blesky
proč jste mne nevarovali
že mi lidé nebudou věřit
v noci je světlo jako ve dne
a ve dne je tma jako v noci
nesnažím se být romantik
jen se tu snažím usnout ve světle
a tmě momentální bouřky
právě mi došlo že za sedmnáct let nezestárnu
to o co se tu pokouším příjde až k ránu
psi vyjí a lížou si ránu
ovce se scházejí do svých chrámů
já směju se jim vysmívám nemám veliké pokory
hrob patří mi
se stářím zápolím
nezískám veliké a drahé zkušenosti
bože můj
jak rád bych učinil tomuto sporu zadosti!
Chtěl bych tak navždycky vyhnout se póze
vždyť trocha poezie nikoho nezabije
jak řekl Hrabě
bez titulu dá se žít
není nutno můzu políbit
a svým stylem života se jak už jsem řekl znelíbit
zkušeným staříkům
suďte mne přede všemi já pověsím se sám
v míhotavém světle mého pokoje
se zrcadlí kouř a šok
přávě jsem málem vypadl z okna
né nebudu si víc vážit žití
raději se odevzdám a budu holdovat pití
mlátit do stroje
spálit švadlenám šití bez mysli frázovat
psát co mne napadne
dětinsky rýmovat
verše nápadné
sprostotu prostotu nevinnost nicotu zatratit upřímnost
a pohřbít samotu
miluji nevídám sám sebe maluji jako ten nejstupidnější verš
tisíců opakovaných překlepů v jednom slově
budu tak navěky ležet v mém hrobě
budu se tak navěky v mých básních radovat
trápit se na oko pro styl a pro slova
já nejsem plagiát
doprdele pochopte to
nesnažím se napsat
k bluesu libreto
nejsem šašek ale mám rád srandu ze sebe
samotnej špiritus vynese mne do nebe
nesnesu kritiku nebo ji vyžaduji
pohansky za všechny
bližní své oroduji.
21.12.2011 - 21:58Sám se nad tím snažím nějak zamyslet, zloba tam asi bude taky, možná potřeba upřímnosti, nebo omluvy, děkuju za pochvalu:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bože můj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : 18.12.11
Předchozí dílo autora : Mezifáze
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Chloé [14]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
