Opilá láskou

PrimaDen: Lehounké jako pápěří a přitom to tolik "váží" :)

To je taky moc hezký! ;o)))))))))))

Kontraband touhy marně v očích skrývám,
ty vždycky poznáš, která udeří
a já okouzlen se v oči Tvé dívám,
líbám a tisknu, něžné pápěří...

A ráno opit kocovinou lásky,
hledám lék, který na ni působí,
homeopatie jen, bez nadsázky,
bolestnou touhu na prach rozdrobí.

Na lásku prostě není více léku,
nežli si dopřát lásky ještě víc
a milovat se vstoje, vleže, vkleku...
Jinak už na ni nepůsobí nic!;o)

:)

Miluji tu závislost.... Taky jí trpím...

loner: Jindruch: Díky :-)Těší mě , že jsem byla pochopena...:-)

Líbí se mi, jednoduché a velmi výstižné, i když jsem chlap, taky mám občas kocovinu (ne, nemyslím tu z alkoholu)

hezka mini ... jsme na jedny vlne .... :)

Roman: Děkuji :-) pochopils o co kráčí:-)Není o naivitě, ale o milování:-)

Večer opilý, láskou, promilovanou nocí
vášnivé polibky a tvé nohy v pase
druhý den kocovina, to znám ...
.......a stašná touha míti tě zase

ARA: No a já jsem tak blbá, že beru všechny texty jako autobiografii....:)))))))

Yana: Chyboval jsem a snažím se té chybě vyhnout. Autor nepíše vždy o sobě a my máme předpokládat, že jeho text není autobografie. Autorka tedy může psát s nadhlem. Proto může být opilá láskou a vžívat se do někoho, kdo je opilý podobně. S tím rozdílem, že má ráno kocovinu, což samozřejmě není už žádný nadhled, ale uvědomění si reality, která není už tím opojením.

pěkný a výmluvný :)

Díky za vaše názory:-) usmívám se...psala jsem ..s úsměvem i nadhledem:-)
Opilá..jako opojená....štěstím i láskou....a jde to i bez růžových brýlí...v mládí i ve zralém věku.:-)

Být opilý slepou láskou nepovažuju za nic pozitivního.Já to vnímám jako smutné.Vnímání rozostřené "růžovými brýlemi "může být spojeno s velkým rozčarováním .Ale ona to naštěstí bere s úsměvem a nadhledem.

ARA: Asi jsme obě s Yanou pochopily, že to zřejmě psala dívka zaslepená láskou a mládím.....možná jsme ji chtěly jen povzbudit, nevím... já beru 110 let jako úchvatný dlouhý život a vím, že na ní ještě mininálně 110 let určitě čeká :)

taron: Yana: Miloučké? Ani ne. Smutné. Ale bývá to tak. Slepá láska? Možná slepá důvěra, že je to láska. A možná, že zde básnický subjekt prožívá uvědomění, že je to především lnutí, potřeba přízně. A ještě hlubší uvědomění v řádku posledním. Ne vždy máme, co si přejeme. A kdo má ráno kocovinu, nemá ani tak nadhled, jako spíš smůlu. Zatím.

Je to miloučké....na to, že máš 110 let jsi si zachovala mládí...gratuluji, :)

Jsi opilá slepou láskou.