Někdy...

Procházím se světem pravdy.
Jak poznat, že není to další lež,
že je to doopravdy.

Je to jak procházka rozpínavým vesmírem,
všude mír a všude jasno.
Místo pravdy vystačí si s vymyšleným papírem,
v mysli klid a v srdci prázdno.

Nalevo Mars, napravo Jupiter,
jaké to pravdivé vzdálenosti.
Působíme jako spolek slepých bratrů a sester,
co nechtějí znát souvislosti.

Pravdiví lidé konečně spojili se,
ohánějí se mravní justicí.
Lháři a podvodníci, mračna stahují se,
nikdo nežíví se reklamní prostitucí.

Při procházce vesmírem vidím, že není ráj a ani peklo,
po bohu nikde neviděl sem žádné stopy.
Byl konec světa, všechno tu prý zdechlo,
teda pokud věříte na potopy.

Doufám, že dožiju se morálního obratu,
teď už se nikdo pravdě nediví.
Lži a podvody utrpěli silnou ztrátu,
je tu nový lidský druh, člověk pravdivý.