Z plín

Splín z plných plín,
mozkových,
vločky těžší než bročky
propadaj se podkrovím lebky,
když se bytem procházím
sám vím,
že doma je tam kde jsi ty,
pad na mě menzes

Chlapi čistí kanály a sekaj cesty,
pálí je žáha po eldéčkách,
co se daj kouřit jen do půlky,
každej má v sobě něco,
co by měli znát i ostatní

Nudnější než týpek z čajovny,
co napsal knížku během pádu ze střechy mrakodrapu,
„Řeknu vám to na rovinu,
možná už mám rakovinu.“

V prázdných prostorech,
pátrá po tvorech,
plný netečnosti,
řeší zbytečnosti

Retrovir,
hledá mír,
v dalších buňkách,
nebojí se,
je mu jedno,
že něco pokazí

Blbej den,
ráno z něj kolega vysál energii
svojí věčnou opilostí,
udělali hovno v lese
a jeli domů,
klikatou cestou rovnou
do prdele přes tunel bez permoníků
satelity, kruháče, nákupní centra,
šeď hnus podzim zasranej,
jen krab poustevníček na dně lahváče
štrikuje si ponožky

Splín z plných plín,
noční cíga bez efektu,
pod dnem balkónu
umírá vosa,
blanokřídlá frajerka,
zkosená rosa
nám dává tvrdě najevo,
že už jsme zase na sklonku,
v paždí diamantu,
nesní o trabantu