Zákon temnoty

Já nejmenovaný, neznámý,
bratr svých zapomenutých bratrů.
Bez naděje na život zápasím,
jako divá zvěř se smečkou vlků.

Zákony divočiny, zákony měst,
ruku v ruce spolu jdou.
Snažím se držet nekonečných cest,
ztracených duší, co v ulicích řvou.

Ze tmy zírají zlověstné stíny,
neukazují si jen prstem ale i zbraní.
Utíkej, schovej se někde mezi stromy,
nebo ti chladná ocel život zkrátí.

Vyhýbám se ostrým světlům aut,
září jak luna na černém nebi.
Ukáže vlkům cestu tmou,
jen já oslepen padnu k zemi.

Sirény policie křičí mlhou,
z dálky na pozdrav vyjí vlci.
štěkot revolverů se mi ozývá hlavou,
už jsou blízko, hladové děti noci.

Já nejmenovaný, zapomenutý,
znám tajemství dvou světů.
Dívám se do světel domů vysokých,
jsou jako hvězdy, ukáží mi cestu.