Nevinnost

Jde chlapec 16 let, ne více,
odešel z domova, poli a lesy.
Možná trochu lásky chtíce,
a tak spatřil dívku u cesty.

Ona 14 let, ne méně,
tvář jako růže květ.
Sedí tu dnes a denně,
chlapec si přisedl hned.

Když pohlédli si do očí,
převeliká láska vzplála.
Dny nebyli v životě krásnější,
jen kdyby se dívka tak nebála.

Jednou se sešli a dívka plakala,
její otec všechno ví.
Spěšně chlapce políbila,
prý už jí z domu nepustí.

Chlapec láskou nemocen,
on ví, co musí udělat.
Pro ni jít je ochoten,
až na samý kraj světa.

A tak chlapec s dívkou jdou,
daleko, nevědí kam.
Konečně už šťastní jsou,
nikdo z nich už nebude sám.

Přešli lesy, louky, hory,
nikdo je už nehledá.
Ztratili se světu z očí,
ztratili se ve hvězdách