|
... šťastie je to, čo zaň práve pokladáme...
THERE IS NO SHORTCUT TO THE HAPPINESS
 15.09.2011 11 3329(12) 0 |
Šťastie je vo hviezdach
- vraj -
no ja blúdim po chodbách
pozemského sveta a hľadám
tu Raj.
(Ten, čo cítila by som v Tvojom náručí;
časom sa azda iného ľúbiť naučím)
Áno, občas mávam iskru v oku a
milujem tú krotkú rieku či
farebné lístie teraz na jeseň...
O čom je teda táto báseň?
O tom, že šťastie je vratké
a neoplatí sa hľadať
cestu k skratke.
- vraj -
no ja blúdim po chodbách
pozemského sveta a hľadám
tu Raj.
(Ten, čo cítila by som v Tvojom náručí;
časom sa azda iného ľúbiť naučím)
Áno, občas mávam iskru v oku a
milujem tú krotkú rieku či
farebné lístie teraz na jeseň...
O čom je teda táto báseň?
O tom, že šťastie je vratké
a neoplatí sa hľadať
cestu k skratke.
Ze sbírky: Život nie je (do)volenka
25.12.2014 - 00:30Už kdysi dávno jsem četl jeden citát: "there is no way to hapiness hapiness is the way." Je to pravda.
16.09.2011 - 10:03Viem, že je to z Haberovej pesničky. A nie, momentálne nie som šťastná.
Meky je tiež fajn :) a čo sa tých šošoviek týka, skús hľadať v kúpeľni alebo niekde pri zrkadle.
Meky je tiež fajn :) a čo sa tých šošoviek týka, skús hľadať v kúpeľni alebo niekde pri zrkadle.
16.09.2011 - 08:23http://www.youtube.com/watch?v=3T0CSFSS2nk&feature=related
Jak tam pak zaskrečuje:-)...Mekie do Mekky, nebo jak se to píše
Jak tam pak zaskrečuje:-)...Mekie do Mekky, nebo jak se to píše
16.09.2011 - 08:16Ale to je z tej jednej slovenskej pesničky, je to vo hviezdach, je to vo hviezdach a na všetko máš jasnú odpoved. A ty nejsi šťastná? Já nevim jestli mám jít ještě spát, to trápí mě. Asi už nejdu. Pustim si slovenský poprock, dám si kafe se Žbirkou
16.09.2011 - 08:08Homér: Určite nie. Ak by to tak bolo, som šťastná bez výhrad...
ZDANIE KLAME.
ZDANIE KLAME.
15.09.2011 - 19:40puero: "Netřeba bloudit, jen otevřít oči." To je hlavná myšlienka tejto básne ;)
15.09.2011 - 19:05To je zajímavá myšlenka jestli se nevyplatí hledat zkratku ke štěstí. Mnozí by asi nesouhlasili. člověk občas dědí, loupí, najde poklad, bohatě se ožení, tyhle zkratky za štěstím jsou možná pochybné, ale kdo zaručí, že ta delší cesta vede ke štěstí? Co když nevede?
No a potom je jeden druh štěstí, které se samo nabízí a kdo si všímá, ten ho najde. To je ta jesenná krása spadlých listí - krásně to voní ve vzduchu, když zapá slunce, nebo když se ty kupy pak pálí a člověka obklopí ten tustý dým.
Takže pokud bloudíš po světě a hledáš ráj, asi se musíš jen jinak dívat. Vyčistit si ty červené brýle a ráj si uvědomit, ne ho nutně prožít, vymačkat z něj to rajské, ale uvědomit si ho. Teď na podzim to jde obzvlášť dobře. Minulý týden jsem si tohle rajské uvědomování prožil v Kelčově. Kelčov je podle dnešních měřítek jednou z nejzapadlejších děr severozápadního Slovenska, leží hned u hranic v údolí hor, které krájí potůček. Ale to že se tam zastavil čas, nebo alespoň tam zcela citelně tekl pomaleji, než kdekoli jinde, nikdo z místních lidí nepociťoval. Ty krávy co se tam na skotnicích pásly se tam možná pásly už sto tisíc let. Pořád stejně mlely hubou a žvýkaly tu samou trávu, staré babky se potkávaly na cintoríně - a to mi někdy vysvětli, proč Slováci staví svoje hřbitovy ve strmých kopcích? Když pak zafouká vítr, mají ty hroby dole nejvíce věnců - a z rozhlasu tam hrají za pěkného počasí lidovky na přání (tohle se už v česku skoro nevidí. Alespoň já neznám takovou vesnici, kde by ještě fungoval rozhlas a někdo ho poslouchal.) V zimě tam vezmu malovátka a namaluju tu vesnici na obraz. Člověk vyleze z kostela, udělá dva kroky přes cestu a je v hospodě. Nádhera! A to je ráj, kterého si člověk projíždějící sotva všimne. Ráj je tu kolem dokola a my ho musíme se naučit vnímat. Netřeba bloudit, jen otevřít oči.
No a potom je jeden druh štěstí, které se samo nabízí a kdo si všímá, ten ho najde. To je ta jesenná krása spadlých listí - krásně to voní ve vzduchu, když zapá slunce, nebo když se ty kupy pak pálí a člověka obklopí ten tustý dým.
Takže pokud bloudíš po světě a hledáš ráj, asi se musíš jen jinak dívat. Vyčistit si ty červené brýle a ráj si uvědomit, ne ho nutně prožít, vymačkat z něj to rajské, ale uvědomit si ho. Teď na podzim to jde obzvlášť dobře. Minulý týden jsem si tohle rajské uvědomování prožil v Kelčově. Kelčov je podle dnešních měřítek jednou z nejzapadlejších děr severozápadního Slovenska, leží hned u hranic v údolí hor, které krájí potůček. Ale to že se tam zastavil čas, nebo alespoň tam zcela citelně tekl pomaleji, než kdekoli jinde, nikdo z místních lidí nepociťoval. Ty krávy co se tam na skotnicích pásly se tam možná pásly už sto tisíc let. Pořád stejně mlely hubou a žvýkaly tu samou trávu, staré babky se potkávaly na cintoríně - a to mi někdy vysvětli, proč Slováci staví svoje hřbitovy ve strmých kopcích? Když pak zafouká vítr, mají ty hroby dole nejvíce věnců - a z rozhlasu tam hrají za pěkného počasí lidovky na přání (tohle se už v česku skoro nevidí. Alespoň já neznám takovou vesnici, kde by ještě fungoval rozhlas a někdo ho poslouchal.) V zimě tam vezmu malovátka a namaluju tu vesnici na obraz. Člověk vyleze z kostela, udělá dva kroky přes cestu a je v hospodě. Nádhera! A to je ráj, kterého si člověk projíždějící sotva všimne. Ráj je tu kolem dokola a my ho musíme se naučit vnímat. Netřeba bloudit, jen otevřít oči.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Úvaha o šťastí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Keď je Amor magor...
Předchozí dílo autora : Zaľúbiť sa
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Žhnoucí krysa [16], BadAngel16 [13], Z.Biskup [8], endavid [2], Mikin [2], Neočko [1], trivius [1]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
