|
Pokus o epickou báseň.
|
Jeden z mnoha
Bezdomovec pije v mrazu
od pusy se mu kouří
nevnímá tu zimní krásu
oči ve vánici mhouří
lidi kolem procházejí
pohledem vždy uhnou
síly bezdomovci docházejí
údy zimou tuhnou
v noci chodí dokud může
spánku takhle předchází,
od pití mu kůže rudne
noční Prahou prochází
teplo z těla vyprchalo
v čerstvém sněhu leží,
ten muž usnul natrvalo
pod vysokou věží
ráno bezdomovce odklidí
aby nepobouřil turisty,
když ho oči nevidí
svědomí se očistí.
Bezdomovec pije v mrazu
od pusy se mu kouří
nevnímá tu zimní krásu
oči ve vánici mhouří
lidi kolem procházejí
pohledem vždy uhnou
síly bezdomovci docházejí
údy zimou tuhnou
v noci chodí dokud může
spánku takhle předchází,
od pití mu kůže rudne
noční Prahou prochází
teplo z těla vyprchalo
v čerstvém sněhu leží,
ten muž usnul natrvalo
pod vysokou věží
ráno bezdomovce odklidí
aby nepobouřil turisty,
když ho oči nevidí
svědomí se očistí.
28.01.2012 13:23
D_P
mas prostě zvlastni styl ktery ma to svoje NĚCO
30.10.2011 00:12
Forma-dobrá. Líbí se mi, že jsi ve třetí sloce prohodil slova, aby nevznil znatelný rým. Báseň tak získala zajímavě jiný rozměr a tvar.
A k obsahu... Jako všichni lidé podléháme entropii, opotřebení a neodvratné pomalé smrti. Všichni jsme jedni z mnoha. Ovce.
A k obsahu... Jako všichni lidé podléháme entropii, opotřebení a neodvratné pomalé smrti. Všichni jsme jedni z mnoha. Ovce.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.