Francouzské borůvky.

Oblékni se do nahoty
a potom přijď, dřív nechoď.
Můj svět je postavenej na tvých dotecích.
( a co až ustanou ?)
Pustím si Edith Piaf.

Veškerou naději vložím na ústa Arabely
( posledním polibkem.)


A tak dál zpívám píseň o francii...


Sním si svůj borůvkový sen
a pak ten tvůj, z čokolády...

Probudím se do nicoty...
Po odpovědích pátrám v hlasech ( komu vlastně patří? )
jsou jen v mé hlavě.
/Mám v tom zmatek./

Chci slíbat zbytky kávy ze tvých rtů
/jsou vyprahlé žízní/.
Usínám s nejasnou myšlenkou na lásku.
"Natrénujme si milování."

Další probděná noc.
Klopýtám ulicemi, hledám naději, nacházím zklamání.
Kdo přišel by na pomoc...
Že měla bych spát - poznám až ze svítání.

Sladkou,
pohádkovou noc. ***