Nokturno

A je tu další déšť
další bouře
další pocit v kostech
promrzlých
od nedávné zimy a chladných chodeb
vlhkých baráků a
ulic

Vzpomínáme spolu na
skřivana
jak letěl daleko za obzor
tam kam ani oko dohlédnout
by nemohlo

To co by pomohlo už není
a spoléháme na vrásy
v kůře stromu
že poví co je život
a kam dál

Snad nebude na škodu
poslouchat dlouhou píseň
beze slov, jen nářky a slzy
v ní budou
a já jako pierot proměním
hvězdy v pláč
který zalévá a krmí žíznivé
kočičí hlavy v zašlapaných koutech
města
vždyť strádaly by a pomřely.