Spíš

Spíš, ale stále vnímáš,
zjizvenou tvář před světem skrýváš,
v očích slanou krev,
v žilách místo krve koluje ti hněv.

Víš, nebyl to sen,
protože v něm pravda tě ničí,
spíš a potom řev, někdo tu křičí.
Chceš se rázem probudit,
myšlenky osvobodit,
ale víčka slepený,
pod nimi oči skleněný,
ležíš sám vedle mrtvý ženy.
Její kalný oči plný strachu,
kapky krve usychají v prachu.

Když našli tě ležet,
v očích měl jsi strašnej strach,
byl jsi tu sám ale všude kolem krve pach.