Tak moc brzo k ránu

Záchvěvy stesku v rozpršeném městě
stékají do okapů starých továren
bezděčná úzkost
marnost pouličních světel
hází stíny na svědomí vytřískaných podniků
TAK moc brzo k ránu

Romance třech růží
vsazených do vyskleného okna
rány od trnů na rozdrásaných
srdcích a důších

Zšedlá modř zataženého nebe
ty dobře víš že budu stále m i l o v a t
doušky a nádechy poblíž tebe
TAK moc brzo k ránu

Dost známý pokoj
plný zmačkaných obrázků
indigem malovaných
jen pruh bílého světla proniká
do toho moře z inkoustu
snad není na podiv
že je zde jistá touha
všechno to zpálit a alespoň trochu se ohřát
alespoň na chvíli dopřát prstům klid
a s tváří od barvy zjistit se zaražením
že holubi na střeše klovají do oken
a kouř z těch oken stoupá
a nic už nemůže zachránit
zmačkané obrázky v plamenech
hořící pro trochu tepla v opojení
a že takovéhle věci se dějí
TAK moc brzo k ránu.