přidáno 08.06.2011
hodnoceno 13
čteno 1010(21)
posláno 0
Opět v naší třídě ...
Sedím. Sedím v předposlední lavici v naší třídě a snažím se všechny ignorovat. Máme skvělej kolektiv. Opravdu – dvojice se válí po zemi, další čtveřice po sobě hází křídami a houbou na tabuli. No – ona je to asi ohromná zábava, když ušpiní zdi a nábytek, patřící škole. Jejich přece nejsou. Ano, ničení je ta správná legrace. A vrcholu nabývá tehdy, když další trojice mých spolužáků sundává matky a šroubky z lavic, které po sobě po sléze společně s lavicemi také hází.
Vstoupila paní ředitelka, aby si ověřila, zda je tento neuvěřitelný hluk opravdu hodný lidem.
Není.
Ředitelka odchází znechucena a ve třídě opět nastává hlasitý hluk a smích.

Konečně zazvonilo. Ve třídě ovšem tento jev nic nemění. Vstoupil učitel, byl ihned trefen křídou.
Nic neřekl, zvykl si ...
přidáno 24.11.2014 - 13:16
Zajímavé, smutné ... O dnešní mládeži vypovídající. Chybí tu strašně pokora k autoritám ... A je to čím dál horší.
přidáno 10.06.2011 - 20:36
Eliška Vobrubová: Děkuji za návrh, této kategorie jsem si nevšimla.
přidáno 09.06.2011 - 20:40
:-) To by ti asi dost pomohlo, kdyby sis byla vědoma toho, co vlastně píšeš (nebo co jsi napsala), do jakého žánru je dílo zařaditelné.
Na druhou stranu se může stát, že text do žádné zde nabízené kategorie nepasuje, ani když autor v kategorii netápe - v tom případě je zde k dispozici "záchranná" kategorie "ostatní", kde, jak jsem se dívala, je shromážděno leccos.:-)
přidáno 09.06.2011 - 18:07
Eliška Vobrubová: Souhlasím a to, že dílo není úvahou také vím, jen jsem nevěděla do jakého žánru jej zařadit.
přidáno 09.06.2011 - 14:26
Protože jsi své dílko umístila do kategorie úvahy/ostatní, nemohu než svůj první postřeh věnovat právě žánru. - Tedy popis by to byl, úvaha však nikoli, neb právě to, co činí úvahu úvahou, je zřetelný, myšlenkami vyjádřený postoj, názor, polemika - tedy zkrátka zápis toho uvažování, "zmapování problému", převracení tématu, problému, hledání východiska... prostě nějaký osobní vklad, který je něčím víc než jen popisem.
V tomto případě se sice jedná o popis, kterým autorka nechává nahlédnout do postoje vypravěčky, ale omezí se jen na postoj všechny ignorující. A jakkoli působí dílo na první pohled jako jednoznačně pozitivní postoj vyjadřující (protože to musí v být hrůza se samými takovými spolužáky sdílet život pět dní v týdnu deset měsíců), v konečném důsledku jeví se mi dílo jako určité klišé - na jedné straně silná skupina těch negativních, na druhé straně vypravěčka, která popisované neprovádí, a tudíž z toho má vyplývat, že vypravěčka je opakem těch, jež ignoruje.
Je jistě dobře, a chválihodné, když je člověk v tvém věku schopen všímat si jevů a dějů, které nejsou vpořádku, ale co s tím dál? Bude tvoje hrdinka-vypravěčka jen trpět s ignorujícím postojem nebo bude něco dělat? A co ty, jako autorka? Stačí ti, že se z toho takhle vypíšeš, nebo budeš uvažovat, abys příště opravdu napsala úvahu?
Jako terapie může být takové vypsání jistě pro člověka užitečné pro jeho osobní psychickou hygienu, ale na druhou stranu, chtělo by to nějakou "přidanou hodnotu". Něco, co by bylo něčím víc než v podstatě jen konstatováním (je-li to ve tvé škole opravdu takové) nebo do nějakého nadsazeného tvaru zpracované, nicméně stále jen vlastně konstatování faktu. Chtělo by to něco, co by mi dalo nahlédnout do toho, co si myslíš ty. Jaký je tvůj postoj. Čím obdaříš svou ústřední postavu?
Mně to ignorování v předposlední lavici také nestačí, krom toho i to mi zavání jistou klišovitostí.
Mimochodem, znáš knihu "Džungle před tabulí" nebo film "Panu učiteli s láskou"?
přidáno 09.06.2011 - 00:19
Čtu si to znovu, ale jedna věc se mi nějak nezdá. Ta ironie mi nevadí.
Nezdá se mi ani, že ti chybí nadhled. Ale napadá mne, jestli toho nadhledu není až moc. Mám na mysli ..."snažím se všechny ignorovat". Opravdu všechny?.................
přidáno 08.06.2011 - 22:22
Čtenář já naštvanej není. Vůbec se ti nedivím, žes to nechala otevřené. Nebo, že to "nemáš uzavřené". Jak bys mohla!
Před chvílí jsem na tram. zastávce pozoroval výrostky, kteří by do té třídy zřejmě zapadli. Měl jsem sto chutí udělat něco, co jsem si ale nemohl dovolit.
Nedávno jsem musel podat vysvětlení do protokolu i za slova.....dokonce ne za jejich význam, ale za jejich pouhou existenci. Takže to s tou svobodou je někdy poněkud složité.

A ten učitel? Byl trefený křídou? Zvykl si? Možná proto, že byl trefený už dřív i s paní ředitelkou. A nebo jsou oba zoufalí z poznání, že je někdy hodně těžké zvládnout sráče nebo se domluvit s jejich podobnými rodiči. Nevím. Možná nejsou nejlepšími pedagogy. Pro mne je ten tvůj závěr dokonale srozumitelný. Končí tak i mnoho dobrých knih nebo filmů. Protože život někdy přináší i bezvýchodné situace. Bezmoc, bezradnost. A pak někdy nezbývá, než to hlavně přečkat, někdy dokonce přežít. A pokud možno zachovat si tvář a postoje, které tě vedly k tomu, abys to napsala.

Oprav si tu vazbu: hodný koho? lidí :-)
přidáno 08.06.2011 - 20:35
jayjay: To jsem neřekla (i když to tak mohlo vyznít). Jenom myslím, že když píšem úvahu o něčem, co ještě nezkončilo, pořádnej závěr mít nemůže, protože nikdo neví, jak to dopadne.. Co když se žáci, u který si učitel zvykl na hluk den před vysvědčením změní v úkázkové děti? :)
přidáno 08.06.2011 - 20:25
Dee: Úvahy o třídě se řídí školním rokem?
přidáno 08.06.2011 - 20:24
jayjay: Ale vždyť školní rok ještě není uzavřen. Na co uzavírat úvahu o třídě..
přidáno 08.06.2011 - 20:17
Mejdlo: Jaký jiný význam tam je?
Je v tom výpověď a to jasná a srozumitlná. Ale říkám si no a co? Tedy, co bude dál?
Text je ironický, bez nadhledu. Až mě ta ironie bolí; píchá. Možná to je ten hrot, který to nezakončuje, ale nechává to otevřené...
Lze namítnout, že je to přeci uzavřené, závěr je jasný.
Možná mě pálí jednostrannost textu, možná mi "Nic neřekl, zvykl si ..." prostě nestačí. Nějak se s tím nemůžu smířit.
Ale neuzavřenost textu má i jistý přínos. Ukazuje mi, že ani pisatel to nemá uzavřené, že ho to taky stále píchá. Což předal. Grr... Dořeš si to, a dopiš to, ať není čtenář v naštvanej :-)
V textuz lze škrtat. Jsou tam slovní spojení, která mne vytáčejí.
přidáno 08.06.2011 - 20:02
Souhlasím s Mejdlem :) Moc se mi to líbí.. hlavně ten rázný závěr. Je to super :)
přidáno 08.06.2011 - 19:54
Je to pěkné. Osobité, je z toho vidět autorova povaha, líbí se mi to. Pěkný popis situace. Samo to vyvolává a utváří živý obraz třídy. A nejen to. Za těmi slovy je schovaný i jiný význam než jenom ten, který tam je napsaný. Próza by šla. Co poezie? :-) Rozhodně tohle je tvůj styl a je to dobré.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Opět v naší třídě ... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Říkadlo naší generace

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
werewolfed death [14], zelva990 [9], sushi [9], Petr Lampadump [8], Kuzna [4], HelenaHa [4], Audrey Diamond [2]
» řekli o sobě
Singularis řekla o mannaz :
Moudrá a rozumná spisovatelka. Umí se zamyslet a v jejích dílech lze vypozorovat životní zkušenosti stejně jako pocity v prchavých okamžicích. Má trpělivost a dokáže dotáhnout do konce i dlouhý román. Jsem jí vděčný za pozornost věnovanou mým dílům i za komentáře k nim.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku