Strach nebo jen pravda?

Na mou hlavu padá strach,
jako střípky rozpadajících se svatozáří padlích andělů,
kteří neustále volají mé jméno a volají mě k sobě dolů.

Mé srdce svírá obruč stesku,
stesku po tobě a tvých krásných lžích,
které teď tají jako na horkých dlaních sníh.
Pravdu o tom co jsem pro tebe znamenala se už nikdy nedozvím,
že budeš stejný jako dřív,
o tom už ani nesním.

Na mou hlavu padá pravda,
o tom že už už nejsi tu,už nejsi člověkem,
jsi jen tělo bez duše,stal jsi se divokým zvířetem.
Nedoufám,nesním ani nevěřím,
jen se tiše plížím k zamčeným dveřím,
ke dveřím tvého kamenného srdce,
vím že k nim už klíč není,
ten klíč odnesla řeka tajného snění.