Tvé ruce z větru a mlhy

voda klouže přes kaluže,
prsty si s touhou hrají,
pocity stavu beztíže
jen ti s láskou znají,
zahodím trápení
a zahodím čas,
co dávala jsem starostem,
kroky své prodloužím,
abych zas byla hostem
- tvým....
ruce tvé položím si kolem ramen,
obejmi mne a pohlaď...
duše jako kámen -
už nevěřím,
že by ještě někdy dokázala dýchat,
jsi tu se mnou,
tak proč ještě říkat,
jak moc tě miluji,
pár slov,
co s větrem odplují ...
pár úsměvů a na tisíc pochyb,
už nechoď pryč,
chce se mi nebýt...