Badatel

Viděl všechno a nechtěl přitom vůbec nic.
Cítil stovky vůni z plných plic.
Sám sobě jediný komplic.

Morfém bez nikoho k pomilování.
Šašek lidem pro zasmání.
Stále stejný a přitom k nepoznání.
Chrám bez žádnéhož vyznání
a nikdy, nikdy nečiniv pokání.

Šel tam, kam ho nohy nesly
s výrazem radosti v mysli,
vráskou na čele a jeho síly
nesmělé k činu byly stvořené.

Byl chytrý, tak věděl,
že důležitá je cesta a ne cíl.
Tušil a chtěl
občas dát ná vábení víl
a okouzlení krásných chvil.

Tak kráčel dál bláznivý světa badatel.
Kéž by na krásy světa nikdy nezapomněl.