Pastýřka 6/11

Pastýřka VI.


dlouho bylo ticho. Náhle muž hromovým hlasem začal křičet: "Jak ses mohl OPOVÁŽIT nechat ji unést Kalofínem? Na tos neměl ani POMYSLET, natož to nechat, aby se to uskutečnilo. Jsi naprostá nula. Nula! Zasloužil bys nakopat zadek a svrhnout do pekla, mezi ostatní blby, kteří nic nezvládnou!" "Ano, pane." zamumlal Terr sotva slyšitelně. Věděl, že zklamal, ale výhružka svržení do pekla mu do očí vyhrkla černé slzy. "No, teď si tady hezky zabul. Ale to na nás neplatí! NA NÁS NE!!!"křičel ten černý. "Ale na mě to platí."pověděla sametovým hlasem paní v bílém. "Ta dívka tě potřebuje."řekla, usmála se a cípem šatů mu setřela slzy"Přemohla Kalofína a potřebuje tvou pomoc. Běž za ní." Terr se bezeslova uklonil, roztáhl křídla, která už nebolela a sletěl dolů, na zem. "Neměla bys na něj být tak milá. Zasloužil by pár facek."řekl muž už poněkud klidným hlasem. "Neboj, to ho nezkazí. Ty bys ale taky mohl občas říct něco milého."řekla žena a šibalsky na něj mrkla. Muž se usmál, vzal ženu za ruku a odešli spolu do brány. Brána se s rachotem zavřela.

Když Terr doskočil na horký, pouštní písek, snažil se zahlédnout, zaslechnout, nebo ucítit Amy. Snažil se a snažil! Bolela ho hlava. Něco slyšel. Jakoby bzukot. Nad hlavou mu něco proletělo. Bojové včely! Odrazil se od země a letěl za nimy. Ale snažil se být nenápadný…

***


Amy se vypachtila ze slizu a běžela. Běžela kamkoliv, hlavně pryč od bojových včel. Včely s dusotem doskočily ke Kalofínovi a začali ho rozežírat. Amy se udělalo špatně, ale pořád běžela. Slyšela další včely. Otočila se. Bylo tam pět bojových včel a tři koukaly na Amy. Amy se zastavila a otočila se na ně. Včely společně dolehly na všechny nožičky a pomalu cupitaly k Amy. Amy pomalu couvala. Couvala velmi pomalu. Věděla, že cokoliv teď může být startér k tomu, aby se včely daly do letu a buď Amy odnesly někam do neznáma, nebo aby jí sežraly jako slizkého Kalofína. Amy stále couvala, až narazila zády do kaktusu. "Au" vydechla, a včely se okamžitě rozletěly. Amy ani nestačila otevřít pusu a už jí něco srazilo k zemi. Podívala se na místo, kde stála. Tam byla včela s kaktusem zaraženým v očích a poletovala okolo, jako opilý mravenec. Ale kdo jí to srazil?? Terr..Amy se hned ulehčilo u srdce… Terr jí vznesl do výšky a Amy se stále dívala, jak ostatní včely pomáhají té jedné vytáhnout kaktus z očí. Cítila se příjemně ospale. Stále se dívala na včely, které nemohly vytáhnout kaktus nyní z břicha zase jiné včely. Amy se tiše zasmála. Nechala se ovívat chladným vzduchem a naslouchala zvuku Terrových křídel. Usnula.