 02.03.2011 3 1439(20) 0 |
panenky v očích ti tancovaly
těkaly z pravého
(prince)
ňadra na
(jiného)
levé
v sále pár pánům v saku
boty pošlapaly
řekly jen
pardon
a víc už nic
točily se a točily
(hlavy
z těch ňader
z těch ženských
..krás)
a barvy šatů čarovaly
(vždyť mně se přece líbí muži!)
ta věta ti po celý večer
seděla na čele
tak jsem jí smyla
svými rty
zčervenalas a dál
je jen na nás
jak to bude
kdo s kým tančí
a čí ňadra
čí
tvým očím
postačí
a kdo ti zas bude z čela číst
těkaly z pravého
(prince)
ňadra na
(jiného)
levé
v sále pár pánům v saku
boty pošlapaly
řekly jen
pardon
a víc už nic
točily se a točily
(hlavy
z těch ňader
z těch ženských
..krás)
a barvy šatů čarovaly
(vždyť mně se přece líbí muži!)
ta věta ti po celý večer
seděla na čele
tak jsem jí smyla
svými rty
zčervenalas a dál
je jen na nás
jak to bude
kdo s kým tančí
a čí ňadra
čí
tvým očím
postačí
a kdo ti zas bude z čela číst
02.03.2011 - 19:39Kleriska.KX: Já děkuju. Ten pocit, -když se v něčem najdeš-, znám. Je to fajn i děsivý. :) Jsi hodná.
02.03.2011 - 19:33" ( vždyť mně se přece líbí muži! ) " - píšeš, jako bys viděla do mý hlavy a to mě děsí.
" tak jsem jí smyla
svými rty
zčervenalas a dál
je jen na nás
jak to bude " ..a tohle?
..další úžasná věc. Díky.
" tak jsem jí smyla
svými rty
zčervenalas a dál
je jen na nás
jak to bude " ..a tohle?
..další úžasná věc. Díky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zadejte se..! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : úsměvy, který nepatřej Tobě
Předchozí dílo autora : plakala do polévky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
melody [18], Mitochondrie [18], Awkward [16], Notreal [15], zdenof [15], Zdarec [12], Martin Jelínek [11], hlahlo [5]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
